Gymnázium Rájec-Jestřebí

V neděli 11. 10. 2026 pozdě večer se třicítka studentů z Gymnázia Rájec-Jestřebí spolu se svými pedagogy vydala na expedici do Chorvatska a Slovinska. V autobusu s sebou studenti vezli speciální sady PASCO umožňující analýzu vody z různých hledisek. Jedním z cílů cesty bylo totiž porovnat vzorky vod z různých míst a odlišných typů vod, abychom pochopili, k čemu jaká voda slouží a čím může být její kvalita ovlivněna. Studenti cestou odebrali vzorky například z horkých lázeňských pramenů v chorvatském Daruvaru, z moře na pobřeží Biogradu na Moru nebo z tyrkysové řeky Soča. A již během cesty většinu vzorků stihli ve skupinách, na které v terénu dohlížela učitelka chemie Mgr. Nejezchlebová, analyzovat.

Dalším cílem cesty bylo „stopování“ Čechů, kteří kdy pobývali a působili v Chorvatsku či Slovinsku. Proto jsme navštívili největší krajanskou komunitu v Chorvatsku, která žije a působí ve městě Daruvar a blízkém okolí. Byli jsme vřele přivítání na daruvarském gymnáziu (Gimnazija Daruvar), kde se mohou zdejší studenti vzdělávat vlastně téměř ve všech předmětech v češtině. Ve městě jsou mimo jiné i další české školy, mateřská a základní. Sem chodí zejména potomci Čechů, kteří do tohoto kraje přicházeli za obživou již v 18. a 19. století. Daruvar je lázeňské město s termálními prameny, jejichž potenciál dokázali skvěle využít již dávní Římané. Čeština je zde druhým oficiálním jazykem, jak si mohli naši studenti vyzkoušet na vlastní kůži. A pokud nefungovala, tak se bez problémů domluvili anglicky. A právě komunikace ve všech možných jazycích a situacích byla dalším účelem naší expedice na jih.

Z Daruvaru jsme se vydali k moři. Na tři noci se stal naším domovem kemp na okraji Biogradu na Moru. Proč zrovna Biograd? Hádejte, kdo sem jako historicky první vyvezl turismus? Ano, tradici turismu zde založili Češi! Z Biogradu jsme vyjížděli na malé expediční výjezdy. První nás zavedl do chráněné oblasti Vranského jezera, největšího jezera v Chorvatsku. Zde jsme si užili intenzivní několikahodinovou túru s nádhernými výhledy z vyhlídky Kamenjak jak na Vranské jezero, tak na Jadranské moře s mnoha ostrovy a ostrůvky na dohled. Samozřejmě i zde jsme odebrali a následně analyzovali vzorek jezerní vody.

Další menší výprava nás vedla do partnerské základní školy v malebné vesnici Lovinac, odkud mají vyhlídku na pohoří Velebit, kde se mimo jiné natáčely některé scény z ikonických „vinnetuovek“. Vítala nás zde vlastně celá škola. Žáčci si připravili několik lidových písní, učitelé nás seznámili se systémem výuky a s prostorami školy. Věříme, že naši partneři jak z Lovinacu, tak z Daruvaru k nám jednoho dne zavítají, abychom jim příjemné přijetí mohli oplatit. Z Lovinacu jsme pokračovali do Zadaru.

Zadar je partnerské město Jihomoravského kraje, který naši expedici finančně podpořil, poté co jsme se svým projektem uspěli v jeho grantovém programu Do světa. Zadar je také město plné historie. Najdeme zde například katedrálu zasvěcenou svaté Anastázii. Jde o nejvýznamnější místo v Evropě uctívající kult této svaté. Ale Zadar není jen místo s bohatou historií a jasným architektonickým vlivem Benátek, je to i místo pro moderní architekturu. Tu představují například Mořské varhany, které proměňují energii mořských vln ve zvuk. Posedět si zde a užít si nejkrásnějšího západu slunce, to je to, co si člověk může přát. I my jsme měli to štěstí posadit se, zklidnit se a vidět i slyšet. A skvěle se to prolnulo s naším zájmem o vodu a její rozmanité využití.

Z Chorvatska jsme zamířili do Slovinska. Než jsme se ubytovali v Lublani, zastavili jsme se v Postojanské jeskyni, což je největší krasová jeskyně v Evropě zpřístupněná veřejnosti. A podobně jako Moravským krasem a Punkevními jeskyněmi protéká říčka Punkva, slovinským Krasem a Postojnou protéká řeka Pivka. Ano, opět jsme vzali vzorek vody a budeme ji kromě jiného porovnávat s vodou z Punkvy. Slovinský Kras dal jméno všem krasům na světě, tedy i tomu našemu. Jeskyně je obrovská. Kdo sem zavítá poprvé,  je tou velikostí ohromen a udiven. A tohoto pocitu si užili i naši studenti a většina členů pedagogického týmu.

Z Lublaně jsme druhý den vyrazili do údolí řeky Soča. Již cesta autobusem byla cestou z mlhavé nížiny do prosluněné alpské krásy. Soča je opravdu zvláštně a typicky modrozelená. A zejména na svém horním toku byla svědkem krutých bitev 1. SV, jak dokládá muzeum v Kobaridu. Tam jsme z časových důvodů nemohli zajet, náš výlet proto končil o něco níže, v Tolminu. Zde jsme prošli naučnou stezku „Tolminska korita“ na soutoku dvou říček vlévajících se do Soči a byli jsme divokou horskou přírodou opět ohromeni. Sočské údolí zažilo mnoho Čechů, zejména účastníků 1. SV. A po některých, například po Josefu Váchalovi, zde zůstaly umělecké stopy dodnes.

Pozdě odpoledne jsme se vrátili do Lublaně a prošli si její půvabné centrum. Připomíná Prahu i Brno. Není divu, když za urbanistickým plánem města z konce 19. a počátku 20. století stojí český šéf tehdejšího lublaňského stavebního úřadu Jan Duffek a autory některých významných staveb jsou rovněž Češi. A aby to nebylo tak jednoduché, tak naopak zdejší rodák, architekt Jože Plečnik, se velmi významně podepsal díky T. G. Masarykovi na tváři Pražského hradu. Jak vidno, stopy Čechů a Slovinců či Chorvatů se překrývají a doplňují.

Expedice nám pomohla nahlédnout do současnosti i minulosti Chorvatska i Slovinska ve spojitosti s působením Čechů. Během cesty, která byla 2500 km dlouhá a skončila v neděli 18. 10. 2026 v Rájci, nás pokud jde o geografii a kulturu vzdělával Mgr. Dušan Dvořáček a o „chemickou“ část expedice se starala Mgr. Hana Nejezchlebová. Při jednání s ubytovateli a placení vstupů byla v hlavní roli Mgr. Barbora Honzátková. A přítomnost Ing. Stanislava Laštůvky, ředitele gymnázia, znamenala ve školách v Daruvaru a Lovinacu jednání na nejvyšší úrovni a tedy příslib možného pokračování mezinárodní spolupráce. Za bezpečnou cestu a pomoc s ubytováním děkujeme řidiči Petru Sychrovi a firmě Vestour. Největší poděkování však patří zúčastněným studentům. Byli aktivní a spolupracující a chovali se tak, že je na konci ubytování zaměstnanci lublaňského hotelu sami od sebe chválili!

Mgr. Petr Jančík, Gymnázium Rájec-Jestřebí, o. p. s.