Na co se připravit ve Španělsku

Přelom listopadu a prosince pro nás na gymnáziu v Rájci-Jestřebí znamenal vycestování do jihošpanělské Sevilly v projektu Erasmus+, kde spolupracují čtyři evropská gymnázia. My jsme reprezentovali Českou republiku, další studenti Francii, Německo a samozřejmě Španělsko.

Projekt má název „Věda za hranicí třídy“. Díky španělskému tématu životního prostředí jsme mohli navštívit národní park v safari autech a prozkoumat panenskou pláž, borovicový prales, mokřady i největší evropskou dunu. Den poté jsme zažili kontrast člověkem upravené krajiny měděných dolů. Pracovali jsme v laboratoři i mořském akváriu, zažili vědu promítnutou také do sportu a do různých povolání.

Cesta však nebyla jen o pracovním programu. Poznali jsme město pomerančovníků, Sevillu. A ne jako turisté! My jsme zde byli ubytovaní v domácích rodinách a mohli tak zažít, jak je kultura Pyrenejského poloostrova odlišná od naší středoevropské. Takže na co se připravit při další návštěvě?

První větší rozdíl jsme zaznamenali velmi brzy, a to ve stravovacích zvyklostech. Většina lidí sice snídá, ale oběd se pak podává až okolo třetí hodiny doma, s následnou siestou. Večeře, třetí a poslední jídlo dne, je servírováno v jedenáct, ne-li později, a nejsou to zrovna lehká jídla pro žaludek. Smažené pokrmy a vše zalité olivovým olejem, tak nějak si to můžete představit. Často je večeře venku, protože Španělé vyráží běžně večer do města a fakt, že jdou druhý den do práce nebo školy, jim v tom nijak nebrání.

Dalším překvapením bylo místní „pohodářství“. Nikdo se nikam nežene, vše dělají v klidu, žádný stres. A co, že se někam přijde pozdě? Na druhou stranu jsou ale místní velmi vášniví lidé, živě konverzují a  umí se vůbec dobře bavit. Nejen u flamenca či pro ně typického fotbalu, ale i při posedávání u rodinných vodních dýmek a kvalitního vína až do brzkých ranních hodin.

Každý člověk, který cestuje do Španělska, by měl také počítat s tím, že místní jsou velmi nábožensky založení. Křesťanství je zde dokonce vyučováno ve školách jako běžný předmět. Počet českých ateistů je pro ně nepředstavitelná věc.

Měli jsme oči otevřené a prožili intenzivní týden. Paní učitelka Pernicová na nás byla hrdá, zejména na naše schopnosti prezentovat výsledky práce v angličtině a družit se. V rodinách jsme se snažili používat náš druhý jazyk, španělštinu, a paní učitelku Kuklínkovou těší, že jsme teď více motivovaní.

Milión díků za tuto příležitost!

Studenti 3. ročníku Gymnázia Rájec-Jestřebí